Varhany

Varhany "podle způsobu hry" jsou klávesovým nástrojem, ovšem podle dnes všeobecně používaného dělení "podle vzniku tónu" - patří do skupiny nástrojů dechových vícehlasých. Varhany mají za sebou dlouhou minulost. Existuje jich mnoho druhů v různých velikostech. Dnes se užívají především v kostelích, kde často dosahují obřích rozměrů. Varhany bývají někdy označované za "královský nástroj" a jsou největší a mechanicky nejsložitější hudební nástroj, respektive jsou strojem užívaným v hudbě.

Varhany se skládají z následujících částí: klaviatury / mechanika / píšťaly.

Mechanika (dříve měchy obsluhované rukama nebo nohama, dnes vesměs řízena elektromotorem) stlačuje vzduch, hromadí jej v zásuvkové vzdušnici a pomocí kláves pak rozezní jednu nebo více píšťal. Pro varhany je dále charakteristické použití několika manuálů v řadách nad sebou (zpravidla 2-3, výjimečně i 5) a především pak klaviatura hraná nohama - pedál.

Samotných píšťal existuje mnoho druhů, přičemž každá má svou charakteristickou barvu. Kompletní řada píšťal stejného druhu se nazývá rejstřík. Varhany mají většinou více píšťal, které lze libovolně zapojovat a vypojovat pomocí rejstříkových táhel. Výška tónu rejstříku je dána délkou píšťaly ve stopách, přičemž standardem je 8'. Rejstřík označený 4' zní o oktávu výš, 2' o dvě oktávy výš, 16' a 32' rejstřík znějí o oktávu, respektivě o dvě oktávy níž než osmistopý rejstřík. Tónový rozsah pak může dosahovat 6 - 9 oktáv. Proto se říká, že varhany jsou hudebním nástrojem, který má největší tónový rozsah (nepočítáme-li elektronické zdroje zvuku).

Hrací stůl varhan (4 manuály), bazilika sv. Martina, Weingarten

varhany (celkový pohled) v největším hudebním sále světa v Domě hudby v Moskvě. Malé osvětlené okénko ve spodní části je místo pro hrací stroj (manuály, pedály) a varhaníka, velikost píšťal je ohromující

              ________________________________________________________

Varhany se od 8. do 14. století užívaly k doprovodu náboženských obřadů (jako podpora smíšeného zpěvu), později se však začaly komponovat skladby přímo pro tento nástroj. Prvními kompozicemi byla preludia, variace na gregoriánský chorál a doprovod a transkripce vokálních skladeb.

Specifické varhanní skladby jako například ricercar, toccata, canzona a fuga vznikaly především v Itálii v 16. století. Jsou s nimi spojovány skladatelé Girolamo Frescobaldi, Andrea Gabrieli a další.

Rozkvět varhanní tvorby se datuje do 2. poloviny 17. století. Naprostým vrcholem varhanní hudby se staly skladby Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750).

V romantismu začíná zájem o tento druh hudby upadat. Kromě Felixe Mendelssohna - Bartholdyho a Ference Liszta tehdy nikdo hodnotnou varhanní hudbu neskládal. O oživení varhanní tvorby se postarali César Franck (1822-1890) a Max Reger (1873-1916).

Ve 20. století skládali zcela novou hudbu Paul Hindemith, Hugo Distler, Olivier Messiaen a další, z českých skladatelů se jeví zajímavou tvorba Petra Ebena.

Johann Sebastian Bach improvizuje na varhany