Basová kytara

Kromě běžné klasické kytary existuje celá řada variant v různém ladění. Basová kytara (nebo též baskytara nebo trochu nepřesně basa) je dosti odlišná od všech ostatních kytar. Hlavním, podstatným rozdílem je - nutnost připojení tohoto nástroje na zesilovač zvuku (zvukovou aparaturu) a je tedy závislá na přívodu elektrického proudu.

Basová kytara je strunný hudební nástroj, který v moderní hudbě (jazz, taneční a populární hudba, rock; nikoliv však "klasika") nahrazuje funkci kontrabasu. Úlohou basové kytary je tedy především hrát basovou linku. Spolu s bicími a klavírem (tzv. "rytmická sekce" orchestru) tak tvoří základ rytmu a podporuje harmonii. Baskytara se v některých žánrech prosadila i jako sólový nástroj.

Basová kytara se začala používat až s nástupem vyspěljších technologií v oblasti elektroakustiky (zesilovače, reproduktory) - tedy v druhé polovině 20. století. Svým tvarem na první pohled připomíná elektrickou kytaru. Má ale mohutnější a masivnější tělo, delší krk a větší mensuru a kvůli silnějším strunám je i ladicí mechanismus robustnější. Obvykle má čtyři struny (výjimečně mají pět nebo dokonce jako elektrická kytara šest strun). Struny jsou laděné o jednu oktávu níž, než je uvedeno v notovém zápisu, podobně jako u kontabasu. Čtyřstrunná baskytara bývá laděná stejně jako kontrabas po kvartách E1, A1, D, G (t. j. stejně jako čtyři hlubší struny klasické kytary, avšak o oktávu níže).

Basová kytara mívá obvykle, podobně jako kytara, pražce, ale používají se i bezpražcové baskytary. Na elektrickou basovou kytaru se hraje podobně jako na kontrabas prsty, nebo lze hrát jako na kytaru trsátkem.

Baskytara se ovládá snadněji než kontrabas, je snáze přenositelná (vzhledem k velikosti) a začíná tedy kontrabas postupně vytlačovat.