Tuba

Tuba je basový žesťový dechový nástroj, někdy zván jen „bas“. V orchestrech se tento nástroj objevuje od 19. století a hraje se na ni většinou kvůli její značné hmotnosti vsedě.

Jde o jeden z nejhlouběji znějících nástrojů vůbec - srovnatelný rozsah hlubokých tónů mívají např. píšťaly některých rejstříků chrámových varhan. Rozsah tuby je ovšem (stejně jako u všech žesťových nástrojů) relativní - je závislý na použitém nátrubku a do značné míry na fyzických předpokladech hráče (velikost a tvar rtů, tvar čelistí a chrupu, motorika mimického svalstva, atd.) - ostatně jako u všech ostatních žesťových nástrojů.

Psaný rozsah se pohybuje od E1 - f1[b]

Nástroj se vyrábí převážně v základních laděních 'B', řidčeji 'C' (kontrabasové tuby), 'Es' nebo řidčeji 'F' (basové tuby), nebo jejich kombinacích. Tuba je opatřena minimálně třemi, častěji však čtyřmi a u mistrovských nástrojů až šesti rotačními ventily nebo písty, z nichž 5. a 6. slouží k dolaďování nejhlubších tónů (kontra a subkontra oktáva), případně (u kombinovaných nástrojů) k přelaďování (např. z 'F' do 'B' ladění).

Síla a plnost hlubokých tónů vyžaduje značně rozšířenou menzuru (poměr základních rozměrů zdrojů zvuku). Celková délka trubice tuby v F je 354 cm. Nejúspěšnější tvar dala basové tubě továrna V. F. Červeného v Hradci Králové. Dnes jsou nejoblíbenější tuby francouzské výroby pro tónovou kvalitu a jemnost i pro subtilnější tvar.

tuba